Páťáci zase ve škole
Obnovená výuka převážně vážně
Od pondělí 25. května umožnilo ministerstvo školství žákům prvního stupně návrat do školních lavic. Měl jsem tu možnost zavítat na čtyři týdny na první stupeň a vyzkoušet si výuku se skoro kompletní V.C. Bylo zajímavé podívat se po delší době za žáky o trochu mladšími, než s jakými obvykle pracuji. Na druhou stranu brzy většinu z nich přivítáme na našem druhém stupni, takže věkový rozdíl nebyl zase tak velký a bylo fajn se dopředu trochu oťukat, ať v září víme, co od sebe můžeme čekat. V tomto krátkém příspěvku jsem pro vás připravil malou fotoreportáž z našich společných hodin.
V pondělí 25. května ráno ještě V.C zela prázdnotou, už třetí měsíc. Ale nemělo to být na dlouho. Žáci se během této doby naučili využívat zadávání i odesílání práce "přes internet" a tak celkem dobře věděli, co se od nich čeká i ve škole. Tedy, většina z nich...
Opatření byla v době obnovení vyučování stále ještě relativně přísná a tak žáci čekali před školou s nasazenými rouškami ve vzorných rozestupech a čekali na ranní měření teploty a dezinfekci.
Pocity po zasednutí do lavic byly jistě všelijaké, mnohé je možné vyčíst z obličejů jednotlivých žáků.
Menší novinkou bylo, že všichni žáčci měli kvůli dodržování rozestupů lavice sami pro sebe a roušky si tak nasazovali jen při opouštění místa.
Poprvé po dlouhé době začala první "normální" hodina, jen to zvonění jsme si museli domyslet, pokud jej nenahradil nadšený dobrovolník/dobrovolnice z řad žáků.
Klukům a děvčatům se nevyhnuly ani tolik oblíbené testíky, i když na opravdové známky si musejí všichni ještě chvíli počkat.
Do práce se pustili všichni s nadšením, někteří i s nasazenými rouškami; viditelně měli trochu problémy zvládnout jejich správné používání.
Oblíbenou součástí vyučování se samozřejmě brzy staly přestávky. Díky nim se mohli spolužáci po dlouhé době společně sejít u lavic a probrat vše, co si nestihli říct v malých skupinkách venku nebo napsat v chatu. Někteří přestávky využili k protažení se, většina z nich si i při něm vzorně nasadila roušku.
Čtyři vyučovací hodiny denně byly pro některé náročným návratem k normálním podmínkám a tak přestávky využívali také k odpočinku a nabrání sil k dalším aktivitám.
Vrátily se i tak zapomenuté součásti školního vyučování, jako je střídání pověřených žáků při mazání tabule.
Během některých přestávek kolektiv V.C začal vymýšlet vlastní aktivity, na kterých se domlouvali co nejdále od učitele a samozřejmě se vzorně nasazenými rouškami.
x
Teprve poslední dny ve škole se vrátila do lavic také uvolněnější zábava včetně netradičních soutěží s velmi netradičními úkoly.
Myslím, že se žákům ve škole zase začalo líbit, určitě bylo super setkat se a opět fungovat jako součást kolektivu.
Poslední hodinu v pátek na nás vycházela výuka v počítačové učebně. Zkoušeli jsme se něco přiučit, ale nakonec toho stejně po týdnu ve škole všichni měli až nad hlavu a byli rádi za chvilku volna (i když počítačů si v době karantény užili až až).
K oblíbeným částem dne pak patřila krátká venkovní přestávka po obědě před odchodem domů, která díky oblíbené hře vlastně nahrazovala i tělocvik.
Poslední týden jsme v rámci výtvarné výchovy využili jednu dobrovolnici jako modelku, kterou celá třída malovala. Modelce pak připadl náročný úkol hodnotit jejich práce, spokojená byla nakonec se všemi a odnesla si je na památku domů.
Co říct na závěr jako shrnutí? Třída V.C je takovou normální třídou, se svými plusy i mínusy, problémy i pozitivními vlastnostmi. Velmi rychle si zvykli na všechny součásti školního života a jak je vidět z následujících fotek poctivě pracovali a zapojovali se do diskuze. :) ;)
Závěrečný test v polovině června určitě odhalil nějaké nedostatky, některá hodnocení však spíše odrážela to, že pro pár žáků už bylo vyučování náročné a viditelně potřebovali další prázdniny. Po nich ale budou plní sil a rádi se vrhnou na ještě náročnější úkoly, které pro ně nachystáme!
Pro tuto chvíli se loučím s V.C, na kterou jsem si za těch pár týdnů docela zvyknul. Už teď se těším, až je školní autobus vyklopí před naším druhým stupněm v Petrově a budeme se potkávat na chodbách a snad i ve třídě při nějaké hodině. Těm, kteří míří na školy jiné přeji, ať se tam mají co nejlépe, ať se jim daří a až si zvyknou a najdou nějaký čas, ať se za námi přijdou podívat.
Milí páťáci, bylo to super, přeji vám skvělé prázdniny bez úkolů zavěšených na internetu!
Martin Vavřík
P.S.: Pro ty, co rádi koukají na fotky – když se vám nějaká bude líbit a chcete se na ni podívat, použijte pravé tlačítko myši a volbu "Otevřít obrázek v nové záložce"; všechny jsou v šířce 1400 px.)