Pokyny pro rodiče s dětmi s SPU
(jak pracovat se zprávou z vyšetření, co lze očekávat od školy, co škola očekává od vás)
1) U Vašeho dítěte byla diagnostikována specifická vývojová porucha učení. Zkráceně SPU.
2) Každé dítě má SPU jinak silnou, při odlišném nadání (aktuálním intelektovém výkonu), zasahující různé oblasti. Nelze vytvořit jeden fungující postup a přístup k výuce a ke kompenzaci obtíží. Proto je ke každému dítěti v rámci třídy přistupováno jinak a nelze se domáhat stejného přístupu, hodnocení atd. – jako má jiný žák s SPU ve stejné třídě.
3) Aby mohlo mít Vaše dítě dg.SPU, musí mít minimálně průměrné nadání (aktuální intelektový výkon). U dětí se slabším nadáním, se sice mohou objevovat podobné známky školní neúspěšnosti, jako u dětí s SPU, ale je to způsobeno právě slabým nadáním. Nelze pro ně ale žádat stejný přístup školy jako u žáků s SPU! Obtíže dítěte s SPU nesmějí být způsobené (vysvětlitelné) např. nedostatkem v přípravě na výuku (neplněním školních povinností, nepřipravováním se na výuku), nesprávným postupem při výuce (ze strany učitele – např. časté střídání vyučujících během roku, nekvalifikovaný zástup, atd.) nebo dlouhodobými absencemi dítěte. Dítě může mít výrazné obtíže, ale nemusí se jednat o SPU – nejčastěji jde o to, že do školy vstoupilo nezralé, bez odkladu školní docházky.
4) Jaký druh SPU Vaše dítě má je uvedeno ve zprávě v části „Závěr z vyšetření“.
5) Základní typy SPU (zjednodušeně):
- dyslexie – porucha čtení (technika čtení, porozumění a vyprávění obsahu, důležitější je porozumění čtenému než technika čtení jako taková)
- dysortografie – porucha pravopisu (pravopis musí dítě umět teoreticky, neznalost pravidla neomlouvá!)
- dysgrafie – porucha grafické stránky písma (úprava, čitelnost, tvary písmen)
- dyspraxie – porucha motoriky (neobratnost)
- dyskalkulie – porucha v oblasti matematiky
- „rysy poruchy“, např. dyslektické rysy – pouze částečná porucha
- ADHD (dříve LMD) – porucha koncentrace pozornosti s hyperaktivitou
- ADD – porucha koncentrace pozornosti bez hyperaktivity (v některých zprávách je tím popisována např. i částečná porucha ve smyslu ADHD – takže se může objevit i hyperaktivita, ale přesnější by byl v tomto případě termín „rysy ADHD“)
6) Pokud má dítě SPU, má nárok na vyrovnání podmínek ve výuce, v porovnání s ostatními žáky bez SPU. Neměl by dostávat špatné známky za chyby způsobené poruchou. Ale neznamená to, že nesmí dostat pětku z diktátu, že dítě s SPU nesmí propadnout z Čj apod.! Učitel upraví zadání úkolu s ohledem na SPU, kterou Vaše dítě má a v případě, že i přesto nebude úkol splněn, může být klasifikace nedostatečná. Pokud neplní nic po celou dobu, může z daného předmětu propadnout – být klasifikován nedostatečně. Učitel může nechat zadání stejné, ale upraví hodnocení s ohledem na poruchu. Někteří učitelé klasifikují a hodnotí celé pololetí všechny žáky stejně, ale u spolupracujícího žáka s SPU na vysvědčení známku upraví – tento způsob však není pro dítě i jeho rodiče příliš motivující. Výběr však záleží jen na učiteli, PPP pouze doporučuje nejvhodnější přístup!
7) Proto rodiče musí zajistit:
- pro psaní diktátů – dítě musí umět pravidla pravopisu teoreticky (např. odříkat vyjmenovaná slova, vzory podstatných jmen, rozdělení vzorů rodu ženského, mužského, středního, rozdělení životnosti, vědět, kdy se píše „y“ a kdy „i“, pravidla pro psaní s/z, zdůvodnění použití t/d ve slově apod. – dle daného ročníku a dosud probrané látky), vhodné je s dítětem průběžně zpracovat přehledy pravidel pravopisu a mít je neustále k dispozici – zejména pro psaní úkolů a pro domácí nácvik, v praxi tedy znamená, že dítěti s dysortografií nebude počítána pravopisná chyba, pokud prokáže, že dané pravidlo teoreticky ovládá
- psaní slohových útvarů – dítě musí dodržet zadaný slohový útvar, neměly by mu být počítány pravopisné chyby – ale opět podle zásad uvedených pro psaní diktátů (neznalost pravidla neomlouvá), žáci s SPU se většinou neobratně vyjadřují, mají slabou slovní zásobu – nelze tedy očekávat, že při nezapočítání pravopisných chyb, bude výkon tohoto žáka ve slohu vynikající (to se stává pouze v případě žáků, kteří mají pouze poruchu v psaní (pravopis+grafika), bez dyslexie a hodně a rádi čtou – zde pak bývají vyjadřovací schopnosti v normě, mohou být i vynikající)
- narušený grafický projev – netýká se jen psaní v Čj a jazycích, ale i rýsování, kreslení (Vv, Pv) a jiných pracovních činností, dyspraxie se nejvíce projevuje v tělesné výchově
- pro výuku jazyků – dítě musí umět slovní zásobu, včetně frází, pokud v písemném projevu napíše ve slově chybu, ale slovo je „foneticky“ správné, vyučující by neměl tuto chybu počítat, časté je, že žák s SPU je výborný v jazycích, ale vázne čeština – to souvisí s druhem SPU (tj. která mozková hemisféra za poruchu učení „může“)
- pro výuku matematiky (ale i fyziky, chemie apod.) – dítě musí umět učivo, které je založeno na mechanickém zapamatování (početní spoje do 20, násobilkové spoje, ve fyzice musí umět definice, v chemii značky apod.)
8) Domácí péče o dítě s SPU (domácí nácvik)
- pracovat nejlépe denně, max. 10 minut navíc, k běžným požadavkům školy
- nejdůležitější je pravidelné čtení – nahlas, střídat se s dítětem po částech, po přečtení vyprávět obsah, pokud si dítě obsah nepomatuje, dávat mu otázky, pokud neví odpověď – najde ji v textu
- mimo čtení upevňovat vše, co je uvedeno v bodě č. 7
- vše, co rodiče s dítětem doma dělají, je vhodné schovávat a nosit s sebou do školy na konzultace, při kterých se učitel a rodič domlouvá na dalším postupu péče – učitel má pak lepší přehled o tom, že rodiče s dítětem skutečně pracují a může korigovat domácí péči tak, aby byla co nejvíc efektivní – POZOR, při velmi těžkých formách poruchy se intenzivní domácí i školní péče projevuje ve školní práci velmi pomalu, někteří učitelé pak mohou dojít k závěru, že se s dítětem doma nepracuje! – ale jedná se jen o malé procento žáků s SPU, ve většině případů se pravidelnost v přípravě na školu pod přímým dohledem rodiče ihned projeví
- psaní DÚ – viz pokyn v „Doporučení“ ve zprávě, úkoly nepsat nanečisto a pak přepisovat (zejména ne u dětí s dysgrafií)
- domácí úkoly je vhodné začít dělat od úkolu nejlehčího, na druhé místo dát úkol nejtěžší, dále pak úkoly ostatní, mezi úkoly je potřeba dělat pauzy, postupně vést dítě k větší samostatnosti – u některého úkolu musí být rodiče přímo u dítěte, u jiných stačí být pouze přítomný v místnosti, teprve na konci II. stupně ZŠ, nebo na začátku střední školy je dítě schopné se předmět samo naučit a nechat se vyzkoušet, nebo úkol samo napsat a nechat si ho zkontrolovat
- práce s SPU dítětem je činnost dlouhodobá a náročná, často bez okamžité odezvy v podobě zlepšení prospěchu. Dítě to však samo nezvládne. Domácí úkoly a přípravu na všechny předměty na další den (včetně zeměpisu, dějepisu…) je nutné s dítětem dělat po celou dobu I. i II. stupně ZŠ, nestačí jen dítě „poslat se učit“, ptát se „ učil ses, umíš všechno?“Často je nutné s dítětem ještě na II. stupni připravovat tašku (zejména u ADHD a dyspraxie), naučit ho pracovat systematicky, podle určitého řádu, umět si rozložit činnost tak, aby i těžký úkol byl zvládnutelný, umět si říct o radu, naučit dítě „se učit“.
9) Práce učitele se zprávou – viz část zprávy „Doporučení“: Nelze po učiteli žádat, aby splnil vše, co je ve zprávě uvedeno. Zpráva je psaná v této části spíše „obecně“, tak, aby zahrnula co nejvíce možností v přístupu k Vašemu dítěti. Učitel si tak může zvolit z doporučení to, co se mu v jeho dosavadní praxi nejvíce osvědčilo. Může použít i to, co ve zprávě uvedeno není. Jeho povinností je pouze to, aby zohlednil SPU Vašeho dítěte, podle všech zásad, které jsou uvedeny výše. Předpokladem proto je však splnění všeho ze strany rodičů, teprve pak lze žádat změnu v přístupu i od učitele.