Zásady práce s integrovanými žáky
Nároky žáků s individuálními vzdělávacími potřebami
- žák má nárok na okopírovaný zápis
- žák má nárok na delší časovou rezervu při odpovědi na položenou otázku, při vypracovávání testu, při zkoušení
- žák má nárok na zopakování položené otázky, dokud nepochopí správně její obsah
- žák má právo na pomoc
- žák může využít pomoci všech dostupných pomůcek, a to i při testech či zkoušení
- žák nesmí být vystaven dlouhému opisování – doporučuje se práce s fólií, s pracovními sešity, listy
- žáka nevystavujeme stresovým situacím
- hyperaktivním žákům umožňujeme častější střídání činností, případně vhodnou pohybovou aktivitu (hraní si antistresovým míčkem, čmárání na papír, apod.)
- vždy spolupracujeme s rodiči
Hlavní zásady používané při práci s dětmi s LMD/ADHD
1) Vytvořit klidné, citově proteplené prostředí
Dát najevo lásku k dítěti, aby vědělo, že ho máme rádi, i když někdy hodně zlobí. Netrestat dítě . Je třeba být klidný a vyrovnaný, pokud možno i ve vypjatých afektivních situacích. Nervozita se na dítě přenáší a afekt ještě zhoršuje.
2) Stanovit jasný řád
Dítě by se mělo naučit, že své osobní zájmy a potřeby musí sladit, a někdy i podřídit potřebám a nárokům ostatních lidí. Mělo by si také zvyknout na pravidelný režim dne, někdy až stereotypní. Mělo by vědět, co se od něj očekává, což mu sdělíme přiměřeným a jasným způsobem. Pravidla by měla být jasně vymezena, aby dítě vědělo, kdy je překračuje, a kdy ne.
3) Další velmi důležitou výchovnou zásadou je důslednost
Pravidla, která jsme si stanovili, je nutné důsledně dodržovat. Nutná je též důsledná kontrola, prováděná pokud možno nenápadným, nedirektivním, taktním způsobem.
4) Na předchozí zásadu navazuje požadavek sjednocení výchovy
Důležité je sjednocení výchovného působení v rodině (otec – matka). Totéž je třeba probrat i s prarodiči a případně jinými členy rodiny, kteří na dítě působí.
Neméně důležité je sjednotit výchovné postupy se školou.
5) Soustředit na kladné stránky osobnosti dítěte
Je důležité objevit oblast, ve které je dítě úspěšné, a na tu se zaměřit. Umožnit mu prožít úspěch, když doposud zažívalo pouze nebo převážně neúspěchy. V případě, že je dítě úspěšné, nebo se chovalo tak, jak bychom to od něj očekávali, nešetříme pochvalou. Negativní chování spíše ignorujeme (pokud to jde), pochválíme to, co dítě udělalo správně. Je dobré se naučit spíše pracovat s odměnami a pochvalami než s tresty.
6) Důležité je usměrňování aktivity dítěte
Děti s LMD bývají většinou zvýšeně aktivní, velmi pohyblivé, neklidné, plné energie. Je tedy vhodné jeho aktivitu nepotlačovat, ale nechat ji "vybít" ve chvílích, kdy to jde, případně ji využít nějakým pozitivním způsobem. Při každé vhodné chvíli je také nutné dát dítěti možnost co největšího volného pohybu, "vyběhat se, vyhrát si".
Jak ovlivňovat některé projevy v chování dítěte s LMD:
PORUCHY KONCENTRACE POZORNOSTI A PAMĚTI
Jak postupovat:
1) Je důležité najít pro dítě v zasedacím pořádku třídy takové místo, aby jeho pozornost byla během vyučování co nejméně odpoutávána vedlejšími, rušivými podněty (není vhodná poslední lavice, ale spíše přední, ne u okna, u nástěnky s výzdobou apod. Je lépe, když dítě sedí samo.
2) Stejně ale je nutné dohlédnout na to, aby dítě mělo na lavici jen nezbytně nutné pomůcky a nic navíc, co by odpoutávalo jeho pozornost.
3) Platí zásada: krátce, ale častěji. Také častým střídáním pracovní polohy napomůžeme připoutání pozornosti a předejdeme únavě: dlouhé sezení dítěte na židli. Pokud dítě pracuje dobře, jemného motorického neklidu není třeba si všímat. Je třeba častěji střídat různé druhy činností.
4) Pokyny je třeba opakovat několikrát a v klidu, netrestat dítě za první neuposlechnutí. Některé slovní pokyny je opět dobré převést spíše v dotykové (ukázat dítěti prstem, kam se má dívat, kde se čte atp., upravit mu polohu při sezení, psaní). Práci zadáváme dítěti po částech, krocích a častěji dítě kontrolujeme, zda se soustředí, ale nenásilně, nenápadně. Vždy zkontrolujeme, zda dítě pochopilo zadání úkolu například tím, že nám zadání zopakuje, vysvětlí.
5) Domácí úkoly zadáváme pravidelně (např. vždy v určitou dobu vyučování, určitým způsobem a v určitý den zadávat úkol z určitého předmětu). U těchto dětí vždy zkontrolujeme, zda si správně zapsaly zadání.
6) Při osvojování učiva se snažíme předcházet chybám. Na chybu nebo nesprávný postup při čtení, psaní i počítání neupozorňujeme slovy jako "chyba" nebo"zase špatně", ale třeba slovy "pozor", "opatrně". Vyhýbáme se (pokud možno) trestům typu "Napíšeš o dva příklady víc!" - výsledkem často bývá odpor dítěte k další práci.
7) Při osvojování učiva je vhodné používat co nejvíce názorných pomůcek.
8) Zařazujeme také různé hry a cvičení zaměřená na rozvoj pamětí.
Použitá literatura: Jucovičová, D., Žáčková, H.: Metody práce s dětmi s LMD
EMOČNÍ PORUCHY A PORUCHY CHOVÁNÍ
Jak postupovat:
1) Základem je navodit ve třídě klidnou atmosféru, dítě by mělo mít jasný pocit vstřícnosti. Učitel by měl být svým způsobem chování dítěti příkladem, měl by být především klidný, vyrovnaný a trpělivý.
2) Platí také zásada za impulzivní jednání dítě netrestat, obvykle impulzivní jednání nemůže zvládnout. Spíše vyzdvihovat neimpulzivní jednání, chválit je, když se zachovalo správně. Impulzivní jednání se pak snažit spíše neverbálně usměrnit.
3) Je velmi důležité naučit se předcházet afektivnímu chování dítěte. K tomu je potřeba vysledovat situace, které často vyústí v afektivní výbuch dítěte. Tyto situace je potřeba"změkčit", tj. např. místo strohého příkazu zvolit "jemnější" výzvu, navodit příjemnější tón řeči. Někdy je vhodné odvést pozornost jiným směrem. Když je dítě afektivní, je dobré je nechat zklidnit, relaxovat, nezapojovat je do činnosti a odpoutávat od něj pozornost ostatních žáků.
4) Pokud afekt již vznikl (a není ohrožující), je lepší nechat jej proběhnout a odeznít. Dítěti pomáhá ke zklidnění často i to, že učitel dovede v této situaci zachovat klid. Opět je vhodné zklidňovat dítě jemným dotykem. Po zklidnění dítěte je velmi důležité situaci rozebrat, v klidu si popovídat. Trpělivě a opakovaně mu vysvětlovat, které způsoby chování jsou vhodné, a které ne. "Správné" chování pak podporovat, podněcovat pochvalou, odměnou, na "nesprávné" spíše nereagovat (dítě si zapamatuje to, co bylo podpořeno). Když je nutné na "nesprávné" chování zareagovat, protože přerostlo "únosnou" míru, není dobré křičet, nepřiměřeně trestat, ale opět spíše vysvětlovat. Použijeme-li trestu, měl by být odpovídající provinění, uložený ihned a pouze jeden. Někdy stačí trestem pouze pohrozit. Pokud už dítě potrestáme, vyplatí se opět důslednost. "Nezkontrolovaný", neprovedený nebo příliš rychle odpuštěný trest ztrácí pak účinnost
5) Důležité je naslouchat pocitům dítěte, mluvit s ním co nejvíce o tom, co cítí, prožívá, jak nese neúspěch a jak naopak úspěch, jak se cítilo před a po proběhlém afektu (bez mentorování), jak prožívá chování svých kamarádů (sourozenců, rodičů), proč si myslí, že se tak zachovali atp.
PORUCHY VNÍMÁNÍ
Děti s LMD trpívají také poruchami vnímání, kdy není porušen orgán (ucho, oko), ale funkce, které se při vnímání účastní (např. dítě hůře vnímá drobné rozdíly mezi obrázky, stranově obrácené tvary, hůře sluchově rozlišuje jednotlivé hlásky ve shluku souhlásek (místo kostka slyší koska, a také to tak napíše do diktátu).
Cvičení zrakového vnímání-vyhledávání rozdílů na dvou zdánlivě stejných obrázcích, vyhledávání stejných obrazců z několika si podobných, vyhledávání "ukrytých" předmětů na obrázku, hledání cesty, vhodné je skládání a rozkládání obrázků z částí.
Cvičení sluchového vnímání- hrajeme hry zaměřené na rozlišování zvuků- poznat předmět se zavázanýma očima podle zvuku, na sluchovou orientaci - hledání ukrytého budíku podle zvuku. Vhodný je také "slovní fotbal" - tvoření nového slova od poslední hlásky předchozího (les - seno) a jeho varianty, vymýšlení slov začínajících na určitou hlásku nebo slabiku, vyhledávání takových předmětů v okolí atp. Cvičíme také analytickosyntetickou schopnost skládání a rozkládání slov na jednotlivé hlásky, případně lokalizaci hlásky - určení jejího pořadí ve slově.
PORUCHY MOTORIKY
Jak postupovat:
1) Je třeba si uvědomit, že děti s LMD, jsou-li unavené, reagují právě zvýšeným neklidem. Rozhodně se nedoporučuje dítě násilně nutit ke klidu. Naprosto nevhodné je káráni či dokonce trestání dítěte za projevy hyperaktivity, nevhodné je též dávat za příklad jiného, klidnějšího spolužáka.
2) Naopak je třeba poskytnout dítěti dostatek příležitostí k pohybovému uvolnění, a to nejenom o přestávkách, ale i v průběhu vyučovacích hodin, je-li to třeba. Je možné jej zaměstnat drobnými službami - např. smazat tabuli, sebrat sešity, zalít květiny, donést vzkaz do jiné třídy. Je-li možnost - proběhnout se, zacvičit si, o přestávce pak využít co nejvíce možnosti pohybu - zahrát si krátce pohybové hry nebo soutěže Dostatek prostoru je třeba věnovat i odpočinku, relaxaci (položit si hlavu na lavici, zavřít oči, natáhnout se na koberec, žíněnku apod.). Vhodná jsou i dechová, uvolňující cvičení.
3) Doporučuje se umožnit dítěti měnit polohu při práci, střídat častěji stoj a sed, případně klek.
4) Na ovlivnění hyperaktivity příznivě působí střídání činností (většinou v intervalu 5 -10- 15minut). Není dobré zařazovat za sebou činnosti podobného druhu. Delší práci lze i přerušit a zařadit jinou činnost, původní práci pak dokončit.
5) Využívat relaxace. Relaxujeme (s jedním i více dětmi) tehdy, pozorujeme-li na dítěti únavu, velký neklid, nesoustředěnost, pohyblivost. Někdy stačí jen chvilka uvolnění v sedě na židli s hlavou položenou na lavici, při poslechu klidné, tlumené hudby, vhodné bývá též jógové cvičení, které výrazně zklidňuje, uvolňuje, učí soustředění. Relaxace by měla být spíše kratší, dítěti příjemná. Dlouhý, případně násilně vynucovaný klid, očekávaný efekt nepřinese.
6) Hyperaktivitu můžeme také ovlivnit svým přístupem k dítěti. Když je hyperaktivní, nevěnujeme mu tolik pozornosti, jako když se zklidní. Za zklidnění je vždy zvláště pochválíme, aby si uvědomilo, že tento typ chování je správný. Drobný neklid ovlivnit zklidňujícím dotykem, očním kontaktem s dítětem.
Z výše uvedených důvodů je dobře posadit žáky s touto poruchou v zasedacím pořádku tak, aby byli co nejblíže učiteli, a pokud možno ne v blízkém kontaktu s ostatními žáky.
7) Pro zklidnění dítěte je důležitý, jak již bylo řečeno, určitý pravidelný režim, řád. Neklid dítěte bývá často vyvolán nejistotou, očekáváním něčeho neznámého, co přijde, nepřehledností situace. Děti již od malička potřebují určité stereotypy, dokonce si je i samy vytvářejí, vznikají pak i určité "rituály" (např. před spaním, při oblékání). Někdy samozřejmě nelze pravidelný režim dne dodržet, ale v tom případě je vhodné dítě předem na změnu připravit, vysvětlit mu podrobně, co ho čeká, co se bude dít a co se od něj očekává.
8) Protože k poruchám motoriky u dětí s LMD nepatří jen motorický neklid, ale i poruchy jemné a hrubé motoriky a motorické koordinace, je nutné se zaměřit i na rozvoj těchto funkcí. Při těchto činnostech se vyplatí nešetřit pochvalou i za malé, dílčí úspěchy, i když výsledek činnosti ještě neodpovídá našim představám.
9) Tlumení hyperaktivity medikamentózně (léky předepisuje dětský lékař, psychiatr) se doporučuje pouze u nejtěžších případů, a to na nezbytně nutnou dobu. Po zklidnění by měla nastoupit neléková terapie. Projevy hyperaktivity můžeme ovlivnit i pomocí "pitného režimu" nejen doma, ale i ve škole (poskytnout dostatek tekutin nejen o přestávkách, ale případně i v hodině).
Máme dítě s dyslexií
Čtecí okénko doporučujeme dětem, které čtou s velkými obtížemi. Tuto metodu je nutné doplnit i cvičeními percepčních a kognitivních schopností (dle výsledků individuální diagnostiky).Hlavním účelem této metody je cvičit správné pohyby oka po řádku, odstraňovat tzv. dvojí čtení a dodávat čtení plynulosti. Dvojí čtení se projevuje tak, že si dítě nejdříve slovo čte po písmenech potichu a teprve potom je vysloví nahlas (signálem bývají velké pauzy mezi slovy).
Způsob použití:
1.Text postupně odkrýváme - dítěti nejprve exponujeme začátek slova a pak teprve slovo celé - tím je nutíme, aby se při čtení vždy řídilo podle začátku slova, aby si zvyklo číst odleva doprava a aby „nehádalo"
2.Text postupně zakrýváme - dítě má před sebou nejprve celý řádek, avšak posunované okénko jej postupně zakrývá. Dítě je tedy soustavně „tlačeno" dopředu.
Postup:
- Velikost vystřiženého okénka musí odpovídat velikosti písma - ideální je milimetrový okraj bílého papíru nad a pod písmeny.
- Text postupně odkrýváme, kartičkou s okénkem pohybuje ten, kdo s dítětem pracuje, NE dítě samo.
- Rychlost pohybu okénka přizpůsobíme čtenářským možnostem dítěte. Dbáme nadodržování tempa, na pomalé, ale plynulé čtení (rychlost čtení se postupně dostaví).
- Zatím od dítěte nevyžadujeme čtení s přednesem, stále dbáme na čtení klidné až monotónní (přednes se dostaví s rozvojem čtenářských dovedností).
- „Dvojí" čtení nepřipouštíme. Učíme dítě, aby si souhlásku protahovalo a přidávalo k ní samohlásku -jde o klidné, pomalé a plynulé slabikování.
- Při plynulém slabikování dbáme na to, aby dítě slabiky nevyráželo - stále je důležitý pomalý, klidný až monotónní přednes.
- Abychom zabránili ulpívání na písmenech nebo slabikách, které dítě čte, posouváme okénko těsně předtím, než dítě čtenou slabiku vysloví, a tím písmeno - slabiku zakryjeme (text tedy postupně zakrýváme). Nutno zde vysvětlit dítěti, že nejde o zrychlování čtení, stále vyžadujeme čtení pomalé, klidné, plynulé.
- Při čtení s okénkem umožňujeme odpočinek: Necháme dítě číst tři až pět řádek (dle individuální potřeby), pak jeden řádek čteme sami stejnou rychlosti, kterou četlo dítě - dítě se k nám může připojit nebo zrakem sleduje text. Ve čtení se takto s dítětem střídáme.
- Doba čtení s okénkem by měla být 10 min. denně. U dětí s výraznějšími dyslektickými obtížemi a u dětí, které se hůře soustředí se doporučuje pětiminutový nácvik dvakrát denně.
Pokud dítě čte „dvojím čtením" pouze slova obtížná, znamená to, že postupně zvládá čtení snazších textů a je tendence k postupnému zdokonalování. V tom případě dávejte přednost čtení říkadel, textů pro začínající čtenáře, případně používejte krátké texty v dětských časopisech. Je třeba, aby si dítě začalo zvykat na plynulé čtení celých slov. Snadný text bude lépe zvládat a zároveň bude mít ze čtení lepší pocit. Objeví-Ii se obtížné slovo, mělo by ho číst po slabikách. Pokud čte způsobem „dvojího čtení" všechna slova, pak musí číst po slabikách, cvičit čtení izolovaných slabik nebo písmen, vrátit se tedy při nácviku čtení do období prvního ročníku. Opět je vhodné používat snadné texty, které odpovídají jeho stupni vývoje dovednosti číst.
Obecně pro učení se čtení platí, že dítě by mělo mít texty které mírně převyšují jeho současné dovednosti. Jsou-li slova příliš obtížná, dítě věnuje všechnu energii na luštění písmen, hláskování slov a nepamatuje si, co čte. Čtení se pro něj stává strašákem a velmi nepříjemnou činností, které se brání. Zároveň je nutné upozornit, že čtení je dovednost, kterou je třeba cvičit, a to nejen ve škole, ale i doma.
Čtení s okénkem umožňuje vést pohyby očí zleva doprava. Některé teorie tvrdí, že nesprávné oční pohyby jsou jednou z hlavních příčin dyslexie. Pokud dítě vytrvale a přes veškerou snahu rodičů i učitelů okénko odmítá, lze tuto pomůcku nahradit obyčejnou záložkou, ukazovat si prstem.
Čtecí okénko můžete objednat na adrese: http://www.distr.cz/
Ve čtení žáci s SPU nejčastěji zaměňují písmena tvarově podobná (např. b-d, a-e, m-a), písmena zvukově podobná (t-d, sykavky), písmena lišící se čárkou, háčkem nebo také písmena zcela nepodobná. Předkládáme materiál vhodný pro individuální práci dětí v dyslektickém kroužku nebo doma s rodiči. Cílem je upevnění tvarů zaměňovaných písmen při čtení vyškrtáváním nebo vybarvováním obou písmen rozdílnými pastelkami, podtrhávání slov, která obsahují tato písmena.
Instrukce „Vybarvuj b zelenou a současně d červenou pastelkou“.
Domečku, domečku,
kdo v tobě přebývá?
Pejsek a kočička,
kohoutek, slepička,
tatínek, maminka,
dědeček, babička.
Zakouří z komína,
jsme jedna rodina.
Bubnujeme na buben,
pojďte, děti, pojďte
ven! Bubnujeme bum,
bum, bum, budeme
mít nový dům. A kdo s
námi nepůjde, ten v
něm bydlet nebude.
Jednou ráno v dubnu, přišlo koště k bubnu, bylo samý prach.
„Já ti, bubne, hubnu, až mám z toho strach!"
Buben svraštil čelo, až to zadunělo, pak pozvedl zrak.
„To by, koště, chtělo nehonit se tak!"
Koště domů chvátá, otevírá vrata, jde se do tmy skrýt.
„Je to pravda svatá. Teď budu mít klid."
Leží vedle vrátek, , každý den má svátek, nedělá už nic.
„Však budu mít v pátek o kilogram víc."
Ve středu však zblízka zavoněla břízka, blýskl modrý den.
Koštěti se stýská. „Musím na skok ven!"
Venku na nábřeží zvoní zvony věží, zahoukala loď.
Běží koště, běží jako o závod.
Buben křičí: „Zle je, co se s tebou děje,
takhle zhubneš hned!"
Koště se jen směje. „Když mě těší svět!"
Dovednost číst se získává a automatizuje především čtením. Dítě s dyslexií potřebuje vhodné texty, které by obsahem odpovídaly věku, zájmům dítěte a také stupni poruchy. Pouhé opakované čtení textu je pro děti s poruchou učení velmi málo účinné. Vede to k učení článků zpaměti, je pro dítě nudné a je téměř bezpečnou cestou, jak od čtení odradit. Proto doporučujeme následující náměty pro práci s textem:
Příprava na čtení textu
- Motivační rozhovor o článku, který se bude číst.
- Aktivizace slovní zásoby, vyprávění na téma související s obsahem textu.
- Čtení slov vybraných z textu z připravených karet.
- Čtení celých vět.
- Čtení slov ze zpřeházených slabik, písmen.
- Čtení slov s vynechanými písmeny.
- Čtení obtížných slov.
Práce s textem:
Cílem těchto cvičení je ohmatat si text před vlastním čtením.
- Spočítej odstavce, řádky.
- Vyhledej, přečti příp. opiš nejdelší (nejobtížnější) slovo, slovo obsahující písmeno ...
- Přečti slovo začínající (končící) na...
- Čti pouze první (poslední) písmena ve slovech.
- Přečti např. druhé slovo na třetím řádku.
- Přečti jednu větu a nauč se ji zpaměti.
Čtení textu
Ve čtení, stejně jako v ostatních předmětech, musí žák dostávat takové úkoly, které zvládne (naučit se číst jeden odstavec, stránku,..). Nemá význam uložit úkol: Čti si a já zatím... a zavřít dítě do pokoje. Účinnější je věnovat 10 až 15 minut denně intenzivní společné práci:
- Čtení ve dvou (rodič a dítě), přičemž rodič čte nepatrně rychleji. Cvičí se tak nejen vlastní čtení, ale i přirozená intonace, rytmus, oční pohyby.
- Střídavé čtení. Dospělý a dítě se ve čtení střídají, každý čte jednu větu, jeden krátký odstavec.
Učit dítě předvídat obsah, využít vše, co ví. Nejde tu o hádání, ale o aktivizaci všeho, co je známé, podnícení fantazie. Ví-li čtenář, co přibližné bude text obsahovat, lépe se vyrovnává s technickou stránkou čtení.
Porozumění čtenému textu
Zvláště dětem s obtížemi ve čtení, které se příliš soustředí na technickou stránku výkonu, obsah textu často uniká. Obtíže se potom projeví nejen tím, že dítě není schopno vyprávět obsah přečteného článku, ale má potíže např. v matematice při řešení slovních úloh a ve všech předmětech, kde má získávat informace čtením textu.
Nácvik:
- Přiřazování slov, popř. celých vět k obrázkům.
- Ilustrace textu, pro počátek stačí jedné věty.
- Překrývání spodní části písmen tak, aby ke čtení dítě muselo domýšlet text podle obsahu, zakrývání celých slov.
- Zakrývání celých slov ve větě, např. Na obloze svítí...
- Čtení známého textu, ve kterém jsou vynechána (přelepena) slova. Dítě čte krátký text, poté jej čte znovu, ale text je upraven tak, že jsou některá slova vynechána.
Také listování v knížkách a encyklopediích a občasné přečtení krátkého textu má svůj význam. Utváří se tak návyk používat knihy, hledat v nich nové údaje nebo pouze rozptýlení. I čtení nadpisů, názvů kapitol nebo textu pod obrázky je čtením a přispívá ke zvládnutí této dovednosti.
Bez ohledu na věk se velmi doporučuje předčítání. Není pravdou, že od 2. třídy si žák může číst sám. V tomto věku (a u dyslektiků ještě déle) ho čtení příliš unavuje, takže si raději nečte vůbec, ztrácí vztah ke knihám jako zdroji zábavy a poučení.
Doporučené materiály:
- Novák: Korekce vývojových dyslexií I,II,III
- Štěrbová, Zelinková: Čtení mě baví I
- Zelinková: Čtení mě baví II
- Hos, Hadačova, Pletka: Jak pomoci dyslektikům rozeznávat hlásky I.a II. díl
- Šup: Učíme se číst s porozuměním
- Zelinková: Dyslektické tabulky
Použitá literatura:
Zelinková: odborné publikace, články
Máme doma dítě s dysortografií
Při nápravě vycházíme z diagnostických zjištění. Vybíráme cvičení, která jsou pro dítě účelná. Neprocvičujeme tedy to, co už dítě umí.
SLUCHOVÁ DIFERENCIACE ŘEČI
a) sluchová analýza a syntéza řeči
- Rozlišování slov ve větě - U domu stojí auto. – 4 slova (předložka je samostatné slovo)
- Rozkládání slova na slabiky – ne-se-me, o-pi-ce, hůl k tomu lze využít např. kostky stavebnice, kostka znázorňuje slovo, slabiku
- V domečku žila babička. x x x x
- Na-še koč-ka se jme-nu-je Mic-ka. x x x x x x x x x x
- Slovní kopaná – vymýšlíme slova, která začínají poslední slabikou (nese-sedí-dítě-tělo…)
- Dítě určuje první hlásku slov, kterou mu předříkáváme – kniha – k
- Dítě určuje poslední hlásku slov, což je pro děti obtížnější – pes – s
- Dítěti předříkáváme slova, má určit, zda a na jaké pozici se ve slově objevuje, např. hláska l – led, koleno, vrána, …
- Vlastní nácvik analýzy slova na hlásky a syntézy hlásek na slovo
analýza slov – učitel, rodič říká celé slovo kolo, dítě rozkládá na jednotlivé hlásky
k-o-l-o
syntéza slov – učitel, rodič hláskuje slovo n-o-v-i-n-y, dítě skládá slovo dohromady noviny
b) rozlišování měkkých slabik di, ti, ni a tvrdých dy, ty, ny
Při nápravě obtíží sluchové diferenciace měkkých a tvrdých slabik se používají nejčastěji měkké a tvrdé kostky. Dítě při opakování slova př. dítě – mačká příslušnou kostku
c) sluchová diferenciace délky samohlásek
Nejprve předepíšeme slova a dítě k nim připisuje čárky a tečky podle délky slabik
leze . . motýl . / tatínek . / . království / . / svítilna / . .
Poté předepisujeme sestavy teček a čárek a dítě k nim má doplňovat slova
/ . lípa, láska, vrána, pára
. / . rohlíček, pomáhat, vypínač
ZRAKOVÁ PERCEPCE TVARŮ
a) rozlišování pozadí a figury
- na papír nakreslíme tvary, které zastíníme čarami. Dítě má tvary obtáhnout prstem, obkreslit na čistý papír.
- kreslíme tvary přes sebe
- kreslíme čísla nebo písmena přes sebe
b) rozlišování inverzních obrazců
- k tomu nám dobře poslouží kreslené obrázky – dítě má za úkol srovnávat obrázky a určovat, která část změnila svou pozici
př. podtrhni tvar, který je stejný jako první tvar na řádku
da ba pa dd da ad ab ba da
ROZVOJ OBRATNOSTI VYJADŘOVÁNÍ
Dítěti klidnou, přesnou a správnou výslovností předříkáváme slova, která má opakovat. Nejprve slova běžná a kratší, později slova se souhláskovými shluky, slova méně frekventovaná (př. vodojem, vnímavější). Pokud je dítě úspěšné, můžeme nacvičovat jazykolamy (př. nepředstavitelný pstruh, křepelčí kratochvíle)
ROZVOJ SLOVNÍ ZÁSOBY
- jmenuj předměty podle barev (př. červená–všechny předměty v okolí dítěte – růže, malina)
- třídění slov, které vychází ze zkušenosti dítěte (př. moje hračky – míč, panenka, …, co máme v kuchyni – stůl, židle, ….
- jmenuj věci, které jsou ze stejného materiálu (př. věci ze dřeva – plot, židle, skříň..)
- vymýšlej rýmy (opice – čepice, značka – hračka – pračka
- společně s dítětem vymýšlíme k danému slovu slovo opačného významu (velký – malý, utíkat – stát)
- vyhledáváme a jmenujeme spolu s dítětem slova, která jsou určitému pojmu podřazená (zelenina – zelí, květák, salát, dopravní prostředky – koloběžka, auto, letadlo)
- ke dvěma i více slovům hledáme slovo nadřazené, opak předešlého (tulipán, růže, kopretina – květiny / Asie, Evropa, Afrika – světadíly)
- ptáme se dítěte, čím se významy slov liší a v čem se podobají (vlak – auto: dopravní prostředky, vlak jede po kolejích, auto po silnici)
- ptáme se na dvojice slov, které by vyjadřovaly podobný vztah. Ptáme se na význam vztahu, který dvojice vyjadřují (tatínek a syn=maminka a dcera, obr a trpaslík=slon a myš)
- spolu s dítětem vytváříme definice (hrnec – kuchyňské nádobí, které slouží k tepelné úpravě jídla)
VYJMENOVANÁ SLOVA
Příklad – bi – by
bída, působiště, rubín, přebytečný, bylinářka,
hubička, kobylka, neobyčejný, chlubit se…
přeb-tečný, kob-lka, působ-ště, b-linářka
b-da, chlub-t se, rub-n, nebo-čejný, působ-ště…
Vyzveme dítě, aby odůvodnilo, jaké i napíše ve slově předepsaném pod tučným textem (př. přebytečný), dítě neopravujeme, ale vyzveme ho, aby se o správnosti své výpovědi přesvědčilo v tučném textu, kde je slovo správně napsáno. V tučném textu slovo neškrtá. Když bude vyhledávat další slovo, jeho zrak si bude opět opakovat i předchozí slovo.
Použitá literatura: Pokorná, V.: Cvičení pro děti se specifickými poruchami učení
Metoda měkkých a tvrdých kostek
Chybné rozlišování měkkých a tvrdých slabik di, ti, ni – dy, ty, ny je způsobeno
- nejčastěji nedostatky v oblasti sluchového vnímání (tzv. fonemického sluchu)
- sníženou schopností aplikovat učivo o tvrdých a měkkých slabikách
Nutné je, aby si žáci diktovali to, co píší, a učili se napsané zkontrolovat.
Pomůcky:
tvrdá kostka (vyrobená ze dřeva) se slabikami dy,ty,ny a měkká kostka (vyrobená z molitanu) se slabikami di,ti,ni
Postup:
Učitel, rodič předříkává dvojice slabik, žák zřetelně opakuje a poví, zda slyší měkkou, nebo tvrdou slabiku. Zpočátku si může slovo vyslovit s měkkou i tvrdou slabikou, aby se ujistil o správném řešení, ohmatává příslušnou tvrdou a měkkou kostku.
Vyhledávání slov s danou slabikou: Žák mačká např. tvrdou kostku dy (dý), současně slabiku vyslovuje a vyhledává slova s touto slabikou, např. dým, dýchá, ledy...
Určování slabik ve slovech: Začínáme slovy, kde je .sledovaná slabika na začátku, potom na konci a na závěr uprostřed. Učitel vysloví slovo, žák je opakuje a současně mačká odpovídající kostku.
Rozlišování slov, která se liší tvrdostí slabik. Doplňování slov do vět: Na stole (tyká-tiká) budík.
Procvičování slov, která obsahují více kritických slabik (např. hodiny..)
Tato technika je účinná pouze tehdy, když vytvoříme podmínky k tomu, aby dítě nikdy nechybovalo. Pokud se ve třídě závodí, kdo dříve zvedne patřičnou kartu, pak dítě nemůže cvičit sluchovou diferenciaci, ale pouze hádá. Pokud se na něm žádá rychlost v řešení, nemůže si odpověď promyslet, popřípadě si slovo soustředěně ještě jednou z vlastních úst vyposlechnout.
Kostky s měkkými a tvrdými slabikami doporučujeme používat i v diktátech a cvičeních.
Použitá literatura:
Zelinková: Poruchy učení
Pokorná: Cvičení pro děti se specifickými poruchami učení
Podle materiálů PPP zpracovala JR.